Při pohledu na dnešní novou nadílku sněhu, jsem si vzpomněl na povídku, v níž autor popisuje jak se na podzim přestěhoval do Montany. Nadšeně pozoroval jak se první sněhové vločky poeticky snášejí na krajinu, která se mění na bílé pohádkové království. Bere lopatu a jde uklízet příjezdovou cestu. Sníh však padá druhý, třetí i čtvrtý den a úklid sněhu je nekonečná práce. Poetika zasněžené krajiny se tak pozvolna ale jistě vytrácí a práce s lopatou je čím dál víc vysilující. Povídka není dlouhá a po několika odstavcích končí větou, že ty zasraný bílý sračky padají bez přestání každý den a víc
Lokace: Čechy, Krkonoše, Horní Štěpanice
Fotografie byla již 691× zobrazena