sametová

sněhu je sotva 20 cm, a tak na procházku s hafanama chodím obut v holínkách. Každý vesničan ví, že se musí nosit podkolenky, neb obyčejné ponožky se po chvíli shrnou. To se stává i mně. Při kratším okruhu to ani tolik nevadí, ale dnes jsem šel trochu delší trasu a rozhodl se ty ponožky si zase povytáhnout. Sundal jsem holínku a než jsem stačil říci do prdele, už s ní Django v hubě letěl svahem dolu, kde ji nechal ležet. Potom spokojeně přiběhl zpátky a čekal pochvalu. Zkusil jsem to po dobrém. Django, ty moje pusinko, přines tu botu. Djago je hodnej pejsek, jdi pro aport. Django si sedl a zcela ohluchl. Django doběhni pro aport! Zase nic, dokonce se zdálo že se trochu usmívá. Zbytek smečky se už ale chechtal nepokrytě. Trochu jsem zesílil hlas a dal rázný pokyn. Django aport! Opět nic. Následoval tedy nejostřejší příkaz. Django, ty hajzle, mazej pro tu botu, nebo tě nakopnu. A co myslíte že se stalo? Zkrátím to. Došel jsem si pro holinku bos sněhem sám …

Lokace: Čechy, Krkonoše, Žalý

Klíčová slova: zima, les, cesta, sníh, námraza

Fotografie byla již 862× zobrazena