když jsem byl malý, vodil mě táta na jeden vysoký šumavský kopec. Vylezli jsme nahoru, táta si sedl, zapálil cigárko a koukl do krajiny. Vyfukoval slastně kouř a rukou ukazoval, kde leží Volary, kde Prachatice a kde je chalupa naší babičky. Jenže tohle poklidné koukání nebylo nic pro mne. Pořád jsem kamsi odbíhal, lezl na triangl co stál za našima zády, nebo šťoural klackem v nějaké myší díře. Nechtěl jsem a neuměl jsem tenkrát docenit tu krásnou chvíli. Čas se posunul a najednou jsem to já, kdo rád leze na kdejaký kopec. Jenže můj syn je už velký, vnuk zase ještě malý a tak si tyhle pohledy zatím fotím jen tak pro radost …
Lokace: Česko - Polské pomezí, Sudety, Náchodsko
Klíčová slova: nadhled, osamělé stromy, stíny mraků, barvy jara
Fotografie byla již 4694× zobrazena