stál jsem po kolena ve sněhu a pozoroval stádo srnek běžících kolem Jákobova žebříku za horizont. Trochu jsem se bál jestli se neozve výstřel. Bílé zadečky poskakovaly a připomínaly balet varietních tanečnic. Žádný zvuk je naštěstí nepronásledoval. Bylo ticho a jen vítr si pískal melodii z filmu „Na sever Aljašky“. Teď je ta pravá chvíle, řekl hlas v mé hlavě. Zmáčkl jsem spoušť a závěrka cvakla …
Lokace: české středohoří
Klíčová slova: osamělý strom, posed, horizont, sníh
Fotografie byla již 5104× zobrazena
Když to vidím, jak hrdinně v houfu s puškama ženou tu zvěř, fuj
Na podzim jsem viděla u mámy takovu šikovnou šedo-hnědou bundu která by se mi hodila do lesa abych nebyla nápadná ve světlý (mám stejnou, ale krémovou). Tak jsem mámě řekla ať mi jí dá a Karel celej zděšenej hned spustil "babi nic jí nedávej nebo bude vypadat jak prase"
Tak jsom koukala co blbne a on potom říkal. Má to podobnou barvu a někde se hneš a ti vožralové to do tebe napálej v domnění, že to je třeba prase. No mám jí, ale radši jí nenosím.
Sice taky nevím co je MZ, ale předpokládám, že ňáký období myslivců co můžou střílet, ale nevím, to mě tak napadlo