díky tomu, že jsem se už na podzim přestěhoval do hor a široko daleko nikdo nežije, není to tady s tou karanténou tak přísné. Vyrazím kousek za chalupu, tam si lehnu do bláta a budu fotit bledule. Není přeci nic jednodušího. Sebou mám samozřejmě Chika, který spokojeně běhá okolo a snaží se pohamtat co nejvíce bílých květů. Rázně zavelím down, on se kupodivu uklidní a praští sebou přímo před objektiv. Převalím se v mokřině a fotím jiným směrem. Chiko vstane a pokusí se sednout si na moje záda. Shodím ho a on se rozvalí přímo na trs květů na který jsem měl zaostřeno. Moudřejší ustoupí a zakomponuji si někam jinam. Už už mačkám spoušť, když slyším divný zvuk. Chiko stojí nad otevřeným fotobatohem a pokouší se sežrat krytku z jednoho objektivu. Vyskočím a vrhnu se na něj. Nechá krytku na pokoji a na znamení přátelství mi jde olíznout displej na foťáku. Mini stativ se kácí i s aparátem do bláta. A tak to jde pořád dokola. Jak říkám, není nic jednodušího než fotit bledule ...
A několik podobných odkaz
Lokace: Čechy, Krkonoše, Křížovky
Klíčová slova: jaro, protisvětlo, bledule, Leucojum vernum
Fotografie byla již 1689× zobrazena