tanečníci z drsných časů

tak mě napadlo, jestli pak se ještě dnes chodí do tanečních? Když mě bylo 16let, zapsala mě máma do kurzů tance a společenské výchovy, jak se tenkrát říkalo. Každý čtvrtek večer jsem si potom musel umýt vlasy, ostříhat nehty, vzít bílou košili a hodit se do šatů. Takto potupně vystrojen jsem byl vystrčen z bytu. Ostřížím zrakem pak matka hlídala z okna, zda opravdu nastoupím do elektriky číslo 22 a nezdrhnu do nedaleké hospody u Kaštanů. V elektrice jsem se namáčkl těsně za řidiče (prostor kde normální kluci nikdy nejezdili) a dělal se neviditelným. Ta ostuda, pokud by mne zahlédl někdo z kamarádů. Teprve v prostředí Lidového domu jsem se trochu oklepal, neboť celý vestibul byl naplněn podobnými nešťastníky. Další vývoj situace už záležel dost na náhodě. Někdy se podařilo zdrhnout do přilehlého vinného sklípku, jindy byl člověk hned za dveřmi odchycen naháněči tanečního mistra a drsně předhozen smečce tancechtivých slečen a jejich matkám. Ano, ano, takové to tenkrát byly drsné časy ...

Lokace: čechy, Berounsko,

Klíčová slova: pokroucené stromy, zima, sníh

Fotografie byla již 4766× zobrazena