jel jsem se dnes projet na kole. Vyjížďka měla dva aspekty. Ten první a pozitivní v tom, že když jsem dojel do míst kde je taková malá sjezdová trať, byl jsem pozdraven partičkou bikerů, stavějících tam další skok. Oslovení čau vole, zvolili zřejmě podle dresu jenž jsem měl na sobě, domnívajíc se, že jsem svůj syn, kteréhož asi trochu znají. Minul jsem je vnitřně potěšen že ještě nepatřím do starého železa a sebevědomě šlapal dál do pedálů. Domu jsem se vracel kolem stanice metra Hůrka. Na pěší promenádě je něco jako umění. Asi 6metrů vysoká homole, celá vydlážděná žulovým obkladem. Když se člověk rozjede nejrychleji jak to jde, vyhne se několika chodcům a najede na ni pod správným úhlem a správnou rychlostí, vyjede nahoru jako nic. Zde bohužel nastal ten druhý a negativní aspekt mé vyjížďky. Není třeba asi nic dál popisovat. Možná jsem udělal o kličku víc, možná se nerozjel dostatečně, možná netrefil nájezd správně, kdo ví. Domů jsem kolo už jen tlačil a do vrátek vcházel potlučen, zkrvaven a bez sebevědomí. Žena mně jen připomenula ať se kouknu do občanky na rok narození a šla krmit psy ...
Lokace: Čechy, Ještěd
Klíčová slova: semafor, červené světlo, svodidla, svítání, mlha, inverze
Fotografie byla již 4870× zobrazena
Tak se nyní zameřuji spíš na zručnostní stránku jízdu