Tratí číslo 185

i ten kdo má boty z toulavého telete a nejraději chodí pěšky, musí občas překonat nějakou větší vzdálenost dopravním prostředkem. Tramvaj tak daleko obyčejně nejezdí, lodní doprava je u nás dosti omezená a do osobního automobilu slušný tramp obyčejně nesedne, leda by ho vezli na hřbitov. Naštěstí je zde ještě vlak. Bohužel doba kdy parní mašina táhla pár stařičkých vagonů, kde člověk mohl stát na spojovacím můstku a užívat si krásnou pomalou jízdu je nenávratně pryč. Teď je to samé Pendolíno, Leo Expres či RegioJet. Čas jízdy se sice o moc nezkrátil, ale zato cena lístku se zvýšila mnohonásobně. Opusťme však vlak jako takový a věnujme se jak by se dnes moderně řeklo, jeho periferii. Zůstaňme jen u kolejí a u krásných nádražních budov. Mám v oblibě několik tratí a na jednu z nich bych vás chtěl dnes pozvat. Ovšem pozor! Pokud si ji chcete plně vychutnat nejezděte po ní vlakem. Projděte si ji pěšky! Já vím, nemá se to. Chůze po trati je zakázána, ale kolik krásných věcí se nemá dělat a právě proto jsou tak krásné. Nechám to na vás. Kromě pěšího pochodu lze trať normálně projet místním motorákem, z něhož lze třeba i vystoupit, prohlédnout si zastávku a pokračovat vlakem příštím. Tolik tedy úvodem a nyní se již pusťme na cestu kam nás koleje povedou.

Železniční spojení mezi Klatovy a Sušicí vede zatím ještě nezničenou přírodou. Trať s číslem 185překonává slušné převýšení a je ozdobena řadou klasických nádražních budov z červených cihel s bílou rohovou bosáží. Jako výchozí bod jsem si nevybral nádraží Klatovy, ale hned první následující a to Luby u Klatov. Dá se tam pěkně zaparkovat a pan přednosta vás ubezpečí že se tam nekrade. Nádražní budova má dispozici a barevnost podle normovaného vzoru od roku 1888 c.k. rakouských státních drah. Cedulka jejíž Poškození se trestá oznamuje, že jsme 410 m n/mořem. Vedle budovy je klasická, ale už dost zanedbaná zahrádka. Koleje odtud vedou zatím jen nepatrně do kopce a po 2km jsme v zastávce Vrhaveč a po dalších 2km v zastávce Neznašovy. Obě staničky jsou opravdu jen zastávky, a tak nestojí za to je nějak zkoumat. Jediná smutná zajímavost je snad jen rozdíl ve vzhledu čekárny zastávky ČD Naznašovy a vedle stojící původní skladové nádražní budovy, jež je nyní v soukromém vlastnictví.

Zato další stanice je zastávka Běšiny. A to je už velice pěkné udržované nádražíčko. Na jeho okraji je ve stejném stylu červené cihly a bílá bosáž postavena ještě další budova. Ta je dnes přebudována na bytové jednotky. Od chvíle kdy necháte nápis Běšiny na štítu nádraží za svými zády, trať začne výrazně stoupat. Vede po jedné straně údolí a když mine vesničku s divným názvem Úloh, přeskočí na protější svah a vrací se zpátky jenže už o 60m výše. Tam na jihozápadním svahu hřebene Javoří, se nachází i jedno z nejpůvabnějších nádraží v celé ČR. Vyhrálo prý nějakou soutěž Nejhezčí nádraží, o čemž vám paní výpravčí ráda povypráví. Jméno stanice Nemilkov na budově už trochu smyl déšť, a tak prosvítá původní název s pomlčkou a dodatkem Velhartice.

Koleje dál pokračují strání s hezkým výhledem až do úzkého sedla mezi zalesněnými vrchy kudy opouští údolí Drnovického potoka. Potom ještě chvíli stoupají lesem až konečně dosáhnou nejvýše položeného nádraží této trati. Malonické nádraží má nadmořskou výšku 595m n/m. Celá budova nádraží je dnes spíš obytným domem než výpravní budovou. (Výpravní budova, to je stavba jež vytváří hranici mezi „obyčejným světem“ a „světem dráhy“ vysvětluje ve svém spisu o železničních stavbách Ing. Jacura Martin Ph.D. Pan inženýr to sice termínuje moc hezky, ale já raději zůstanu u pojmenování železniční nádraží, nebo zastávka) Od Malonic koleje už mírně klesají a následuje několik křížení se silnicí. Prastaré, ručně ovládané závory mají klasické červeno bílé dřevěné šraňky, které se pozvolna zvedají až když vlak opravdu dojede do následného nádraží. Tady si řidiči aut opravdu řádně počkají.

Další a největší železniční stanicí na této trati je Kolínec. Krásná nádražní budova opět v barvě červené a bílé. Několik odstavených pracovních kolejových strojů stojí opuštěně na krajní koleji. Při mé návštěvě se dlouhá zastřešená nástupní čekárna v ostrém bočním odpoledním slunci topila ve fotografické tmě. Nikde nikdo, jen z předsunuté kanceláře pana přednosty bylo slyšet Hapku jak lká že ona je ta jediná levandulová. Pohled oknem dovnitř pak musí nadchnout každého fandu železnice. Minimum elektroniky a jinak všechno pěkně ruční na kliku a na řetězové převody.

Za Kolíncem trať stále klesá a sleduje říčku Ostružná. Následuje nehezká betonová zastávka Mokrosuky. Ta je snad zajímavá jen tím, že asi 300m východně od ní je v remízku na malém kopečku ukrytá volně přístupná zřícenina hrádku Kašovice. Koleje dál vedou krajinou plnou luk a lesíků a za chvíli jsme v železniční stanici Hrádek u Sušice. Opět se jedná o klasickou patrovou budovu z červených pálených cihel, s bílými doplňky, kompozičně stejnou jako ty předešlé. Doporučuji zde nahlédnout i do čekárny. Tady se opravdu zastavil čas. Vnitřní výzdoba, nábytek, nástěnka i okénko prodeje lístků vše vypadá jak z poloviny minulého století. Paní přednostová má jazyk ostrý jako břitva a jen jsem udělal v čekárně pár fotek už mne hnala ven. Následující a poslední úsek klesá již jen velice pozvolna. Stále vede podle meandrující Ostružné a po pěti kilometrech jste v Sušici …

Luby u Klatov - pohled na nádraží ze strany od kolejiště. Je patrné že jedna kolej byla odstraněna a nádraží je tak od trati trochu dál než je běžné

Luby u Klatov - pohled od silnice. Čekal jsem dost dlouho zda to auto neodjede, ale radost se nekonala

Vrhaveč - a tady koleje začínájí stoupat

Neznašovy - patrný rozdíl v přístupu majitelů k nemovitosti. Přední dům, původně součást zastávky, je v soukromém vlastnictví, zadní patří státu, tedy přesněji ČD

Neznašovy - zastávka Neznašovy vybudována v akci "Z" jako typový vzor: Socialismus zvítězí

Běšiny - nádherná budova podle normovaného vzoru od roku 1888 c.k. rakouských státních drah

Běšiny - postraní budova postavená ve stejném designu jako hlavní nádražní budova. Původně skladové prostory, dnes bytové jednotky

*dodatečně vložená informace od R. Blažka, kterému tímto děkuji :
Tato stavba není skladiste, ale budova vodarny pro zbrojeni parnich lokomotiv. Na centralni budove, vlevo od vchodu je Vodoznak, který informoval o tom, kolik vody je ve vodojemu. Podle velikosti stavby byla nadrz 20, 25 nebo 30m3. Jedna cást budovy sloužila jako ohřívárna vody ve vodojemu přes zimu a druha část byla urcena pro tratove delniky a traťmistra. Tento typ vodáren se vyskytoval jen na trati 185. Ve vodarne nebyl nikdy zadny vytah, jak rikal a vy uvadite ve clanku, zamestnanec na nadrazi. Skladiste byla stavena podle normalii ceskomoravske transverzalni drahy a v 99% byla vždy drevena .

Běšiny - stará fotografie, dokumentuje že vzhled hlavní budovy se téměř nezměnil. Skladiště mělo původně ještě jakousi dřevěnou nadstavbu, kde byl prý nějaký jednoduchý zvedací výtah. (*opraveno - viz text u předešlé fotografie)
Ta drezina na koleji je nádherná.
(Foto bylo nalezené na internetu, bez podpisu vlastníka, tak doufám že jeho použití promine)

Běšiny - na krajní koleji bylo možno vidět zajímavý a pečlivě udržovaný pracovní stroj

Nemilkov - nádražíčko jako malované

Nemilkov - nejdřív Velhartice, potom Nemilkov - Velhartice a nyní jen Nemilkov. Boj za sebeurčení probíhá všude

Nemilkov - nádraží je správně v rovině, ale za ním už koleje opět stoupají

Nemilkov - pohled na Nejhezčí nádraží v ČR z protějšího kopce je opravdu pěkný

Malonice - budova nádraží vypadá jako od PIKO vláčků. Má ale vše jako dospělé nádraží. I krytou čekárničku. Jen ke kolejím je to trochu dál než bývá obvyklé. Možná že i zde byla původně ještě jedna kolej

Malonice - nemažete - drhne to

Malonice - i zde se bydlí v každé možné místnosti

Malonice - jako vlaštovky na podzim před odletem se houfují dnes už zbytečné izolátory

Závory - zatraceně dlouhá dřevěná šraňka, která přehradila oba směry silnice. Tady opravdu při jejím spuštění ji nejde objet a vjet na koleje jako to dělají občas řidiči tam, kde je jen ta moderní poloviční délka

Kolínec - v Kolínci si na rozdíl od Malenic, zastřešili nástupní prostor o velikosti jenž by slušela okresnímu městu

Kolínec - tady dřevěná nástavba na skladišti zůstala zachována. I zde je podle satelitů a záclon patrné, že se jedná už jen o bytové prostory

Kolínec - přesto že za chvíli měl přijet vlak, po cestujících ani památka

Kolínec - při pohledu do okna dopravní kanceláře na mne sedla nostalgie dávných časů

Hrádek u Sušice - tento typ nádražních budov se mně jen tak neokouká. Jednoduchá pohledná praktická klasika

Hrádek u Sušice - škoda těch radiátorů, tady chybí už jen kamna na uhlí