Schwarzenbergovo

celkem často jezdím fotit do oblasti kolem přehrady Orlík. Nejedná se o nijak zvlášť dramatickou krajinu, ale třeba říčky Lomnice či Skalice přeci jen mají kouzlo divočiny. Jejich nehluboká údolí jsou lemována mnoha skalními útvary a absence chatových kolonií z nich dělá svět sám pro sebe. V krajině je plno pozapomenutých trosek, hradišť a tvrzí. Při svých toulkách jsem narazil i na pár krásných barokních zámečků a hospodářských velkostatků. Všechny ještě nesou jasnou známku že po 40 let se v nich hospodařilo socialistickým způsobem. Naštěstí staronový majitel postupně renovuje co se dá, ale vzhledem k množství objektů mu to bude ještě pěknou řádku let trvat. Přemýšlel jsem, co je vlastně z pohledu obyčejného občana ČR lepší. Zda stav, kdy všechno je všech a postupně se to rozpadá rozkrádá a devastuje, nebo stav, kdy každý i historicky zajímavý objekt má svého stoprocentního vlastníka? Ten pak klidně může pověsit na dveře zámek a nikoho dál nepustit. Myslím, že normálně uvažující občan má v tom jasno pokud sedí doma u TV. Ovšem pokud narazí někde při procházce krajinou na zajímavý zámeček, krásný rybník, nebo rozlehlou jelení oboru a na cedulce je tam napsáno: Zákaz vstupu, soukromý majetek, začne mu v hlavě trochu vrtat červíček pochybnosti. A co teprve když zjistí, že ten zámeček, rybník, obora, les a všechna pole okolo patří jen jednomu a tomu samém člověku. A on je navíc poslanec. A spí ve sněmovně! Myslím, že taková ta malá česká závist (v tomto případě spíš velká) zde vypluje na povrch. Tak tomu hlas ve volbách určitě nedám, řekne si občan a spokojeně si raději zvolí slovenského agenta STB za místopředsedu vlády a ministra financí ČR. Až takhle daleko se stačí zatoulat moje mysl mezi hledáním kompozice a zmáčknutím spouště. Pokud pojedete někdy na výlet jižním směrem od Prahy a zavítáte někam poblíž Orlíku, Zvíkova či Mirotic, tak pozor, tam je totiž Schwarzenbergovo ...

jarní pohled na krajinu kolem Orlíku