Až někdo ti hochu o Islandu řekne, svým koltem ho přikrej a buď na něj zlej.
Kdo slovíčko dobrý vo tom kraji cekne, je dočista blázen a ty se mu směj.
Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě, kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má,
kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě, ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá.
To jsou úvodní slova krásné trempské písničky z pera bratrů Ryvolů. Před mnoha lety, někde na Portě jsem slyšel ten text poprvé a i když se vztahoval jen k osadě Island v Jizerských horách, umanul si, že jednou prověřím kolik je drsnosti na skutečném ostrově Islandu. Nu a čas zkoušky nadešel právě teď. Odlétám (snad) zítra večer, pln nedočkavosti fotit na Island a sopka Grímsvötn už na dálku se mě vysmívá a cení zuby.
Tak doufám, že se dostaneme nejen tam, ale i zpátky, abych mohl podat fotosvědectví …
Fotografie byla již 1136× zobrazena
Lokace: v severním Atlantiku, tak na půl mezi Gronskem a Skotskem
Hmm, vandr na Island, dobrý, já dám Vysočinou
.
poletíme, hurááááá!
Jak zpívá Plíhal:
Podzimní obloha dala se do do gala, večerní vánek se do vlasů vplétá
(tak sice bude obloha jarní, ale to nám vůbec nevadí, hlavně že je čisto)
A protože Plíhal je univerzální a nadčasový, tak lze i dodat, jaké to byly nervy od neděle až do včerejška:
V každém je sopka, zdánlivě spící
před níž jsme zcela bezbranní
občas nám doutná pod čepicí
to se jen vrtí ze spaní
pak ale náhle, u ranní kávy
či večer v baru u sklenky
začne se čertit, jen místo lávy
vychrlí divné myšlenky
...
Nejmenší z všedních přírodních dramat
a jak nám dává do těla
a budem se trápit, a budeme klamat
a zbyde z nás trocha popela...

