Cape of Good Hope
Cape of Good Hope
11:31 (sobota 1.prosinec, 2007)

Znám na zeměkouli význačné body a místa, která jsou již od dětství pro některé z nás přitažlivá, už jen tím, že tam jsou. Jejich názvy voní dálkou a touláním. Kdo by neznal jména jako Niagara, Velká Čínská zeď, Hornův mys, Rio de Janeiro, Suezský průplav, Egyptské pyramidy a mnoho dalších. Čteme o nich, vidíme je ve filmech, televizi a věříme, že i my jednou tam staneme, že se jich dotkneme, že je uvidíme na vlastní oči.

V mé duši byl jedním z takto vysněných cílů Mys Dobré naděje. Tento nejižnější bod Afrického kontinentu. Místo tak vzdálené od Evropy, že dávní mořeplavci jeho obeplutí uctívali jako bod návratu. Jejich cesta domů se od toho okamžiku jen zkracovala. Nic už nebylo dál, žádná země nebyla vzdálenější.

Jedna z méně příjemných věcí při dnešním cestování, jsou posuny v časových pásmech. Při letu do Kapského města vám nic takového nehrozí. Letíte sice něco kolem 11hodin, ale přímo na jih podle poledníku, a proto čas ubíhá naprosto přirozeným rytmem.

Letiště v Kapském městě nepatří k žádným velkým leteckým křižovatkám, a tak nevelká odbavovací hala a poklidné tempo zaměstnanců působí velmi přívětivě.

Před letištěm je několik taxíků a malých busů ochotných vás ihned odvézt kamkoli, třeba přes celý kontinent až do Egypta.

Cape of Good Hope je vzdálen necelých 70km a to je něco mezi jednou až třemi hodinami jízdy. Záleží jen na vás kolikrát zastavíte u četných vyhlídek, které lemují celou cestu, či jak dlouho vydržíte pozorovat místní opice, paviany Čakma (Papio ursinus), hrající si podél silnice. Celý protáhlý poloostrovní výběžek je uzavřeným národním parkem.

Na vrchol kopce k majáku vás vyveze Flying Dutchman, jak tady přezdívají lanovce ne nepodobné té naší Petřínské. Název - Bludný holanďan se vztahuje k staré pověsti o kapitánovi co zde v roce 1680 ztroskotal.

Pokud stojíte na ochozu majáku a díváte se k jihu máte po pravé ruce vody Atlantického oceánu a po levé Indického oceánu. Je pravda, že skutečná geografická hranice těchto vodních mas je poněkud více vlevo u Cape Agulhas. Je to menší mys na skalnatém pobřeží jen o pár kilometrů jižněji než Cape Good Hope, ale legenda o konci kontinentu si vybrala toto místo, a tak většina turistů opouští tento výběžek, aniž by tušila že na nejjižnějším bodu Afriky vůbec nebyla.

Na skalnatém vrcholu vedle majáku je obligátní ukazatel, který nás informuje o vzdálenosti do Paříže, Sydney, New Yorku a dalších světových velkoměst. Ve chvíli, kdy na ochozu nikdo nebyl, pokusili jsme se s kolegou připevnit ke sloupku papír s údajem o (námi odhadnuté) vzdálenosti do Pojizerského Liptákova, rodiště Járy Cimrmana. Uprostřed práce nás ale překvapili dva starší němečtí turisté, kterých ostatně je zde všude plno a tiše pozorovali naši činnost, aby později pečlivě přeslabikovali slovo Lip - tá – kov a zahleděli se někam k severu, jako by očekávali, že ho tam uvidí.

Pokud jste trochu sportovního ducha, sejdete po prudké točité cestě dolů až na malou pláž. Tu na jižním konci uzavírá nádherná, větrem a vodou rozervaná skalnatá stěna, na jejímž úpatí polehává vždy několik lachtanů. Teprve až vaše blízká přítomnost je donutí skočit do ledových vod oceánu, aby se vzápětí vyhoupli elegantním výskokem na jinou, hůře přístupnou skalní terasu, kam už za nimi nemůžete a tam pokračovali v lenošení.

Nápis na oprýskané ceduli vám oznamuje že stojíte na 34stupni 21min 29vteřin jižní šířky a 18stupni 28min 19vteřin východní délky a k břehům Antarktidy to je jen 250 km. Hledím na vodní hladinu, která přechází od temně modré až po smaragdově zelenou. Nikde ani náznak nějaké nečistoty. Na obzoru zahlédneme obrovskou loď, která se pomalu posouvá po horizontu. Je osamocená a nikde v dohledu žádná jiná. Vzpomínám na údaje ze školních let. Prvním Evropanem, který prokazatelně obeplul tento mys, byl portugalský mořeplavec Bartolomeu Dias v roce 1488 a dal tomuto místu název Mys bouří. Teprve později ho portugalský král Jan II přejmenoval na dodnes používaný Mys Dobré naděje.

Je pozdní odpoledne a i já s dobrou nadějí opouštím toto místo a říkám si v duchu: Co takhle někdy vyrazit na Mys Horn?