Tramvaje nad hlavou
já to vidím asi takhle. Paní Langenová přišla z nákupu až těsně před polednem. I když byla šikovná kuchařka, tak za pár minut oběd pro pana Langena prostě nezvládla. Nebylo to ostatně poprvé. Inženýr sedící za stolem, nervózně klapající příborem o hranu prázdného talíře přemýšlel, jestli se má odebrat do kanceláře hladový a nebo jestli má položil manželce obvyklou otázku. Proboha, kde jsi se zase zdržela? Paní Langenová byla už však připravena odpovědět jako mnohokrát před tím a připomenout manželovi, že trh je až na náměstí zhruba tři kilometry daleko. Jediná silnice vedoucí nahoru úzkým údolím mezi domy a továrními halami je přitom bez chodníků a zcela přecpaná koňskými povozy a automobily. Otvírala již ústa k naučenému dialogu, ale najednou ji napadlo něco jiného. Hele Eugene ty jsi inženýr, vymýšlíš pořád nějaké blbosti, tak co kdyby si vymyslel něco pořádného. Třeba takovou lanovku, co by vozila lidi přes celé údolí. A mohl bys ji postavit pěkně rovnou nad Wupper (říčka co protéká skrz celé město) a přes rynek a natáhnout ji až na druhou stranu do Vohnwinkelu, co bydlí teta. Inženýr Langen pochopil, že dnes z oběda opravdu nic nebude a než by se hádal s manželkou vstal a šel raději do kanceláře vymýšlet lanovku. Možná, že to nebylo úplně přesně takto, ale jisté je, že inženýr Eugen Langen opravdu lanovku zkonstruoval a ta od roku 1901 jezdí ve Wuppertálu dodnes. Během své existence byla dráha vícekrát modernizována, ale vždy při zachování původního vzhledu konstrukce. Byly též vyměněny všechny vagóny za modernější a v provozu zůstal pouze jeden původní známý pod názvem Kaiserwagen.
Trochu technických údajů: Dráha je nesena nosnými pilíři ve tvaru obráceného V, které mají odstup až 33 metrů. Provoz probíhá na trati dlouhé 10 km ve výšce kolem 12 metrů nad hladinou říčky, kterou sleduje a dále ještě 3,3 km ve výšce kolem 8 metrů nad ulicemi města. Jízda jedním směrem se zastávkami ve 20 stanicích trvá 30 minut. Denně průměrně přepraví 75000 osob.
Podobně jako wuppertalská dráha byla postavena podle systému Eugena Langena i drážďanská visutá dráha. V obou případech se pojezdy zavěšené lanovky nepohybují po nosných lanech, ale po kolejnicích na ocelových nosnících. Wuppertalské vozy mají vlastní pohon a po trati jich tak jezdí několik současně a otáčejí se smyčkou na konečných stanicích, o proti tomu drážďanské vozy (pouze dva) jsou taženy lanem v kyvadlovém provozu …
na konečné v Oberbarmen-Schwarzbach
zatáčka není nakloněná, ale lanovka se v ní pěkně zhoupne
některé zastávky jsou řešeny naprosto jednoduše a nízkonákladově
Benátky? Nebo snad Čertovka v Praze
nad říčkou je to přímo kouzelné
ukotvení podpěr je někdy přímo kuriozní
ať na křižovatce svítí červená nebo zelená, pro zavěšenou tramvaj to není podstatné
odraz ve vodě, lanovka v téměř úměleckém podání
i v ulicích města je lanovka jako doma
případná automobilová zácpa pro lanovku neplatí
dlouhá bílá linie
výhled strojníka, nebo snad mašinfíry
ani dům v cestě není překážkou. Možná že byl však postaven až dodatečně a lanovku tak jen obklopil
moderní stanice - sklo a železo